Ahoj jmenuji se Eliška.
Je mi 17 let.
Svůj rok narození absolutně miluju: 29.9.1999
Miluju psaní slohů, a proto jsem kdysi psala blog ale potom jsem se tím přestala zabývat.
Blog bych chtěla obnovit a začít psát znovu. Nejčastěji svoje slohy zveřejňuji na instagramu, který vám dám do popisku.
Něco málo o mě: Studuji: Střední Průmyslovou školu Kamenická a Sochářká Hořice. A studuji malířství.
Mezi mé koníčky patří: Malování, psaní slohů, tanec a taky fitness.
Snažím se změnit životní styl.
Miluju pomáhání lidem, sním o tom, že budu pomáhat lidem, kteří se stali obětí sexuálního zneužívání.
Žiju na farmě plné zvířat.
Miluju zvířata:
a úplně nejvíce: Kočky, psi králíci.
Za domácího mazlíčka vlastním: Králíčka Snížka.
Miluju jídlo a nejvíce špagety.
Absolutně nesnáším horory!
Ráda poslouchám hudbu, žánry jsou všeho druhu ať je to rock, pop, rap, hip hop.
Taky jsem začala psát knihu o své tehdejším zážitku z minulosti v dětsví.
Jsem usměvavá, netrpělivá, přesto velmi energická a mám radost i zmaličkosti.
Naopak jsem hodně stydlivá, mám strach z lidí, nemám moc ráda společnost a raději píšu nežli mluvím.
Mám přítele (Vojtu), ze kterým jsem už přes dva roky a 8 měsícůLíbající.



Blog byl založený roku: 8.8.2012



EMAIL: elisa-12@seznam.cz


eliska.polackova1


elikovec


THE.DIMINUTIVE.ELIKA


@Amelisek

Elisabeth














This is my story about life:)!

22. února 2015 v 15:14 | Elík:* |  Můj deníček
Ahoj zdraví vás ElíkLíbající.
Když jsem se poprvé narodila, z vyprávění mých příbuzných vím, že jsem byla dost malinký cvrček a moje babička ,když mě poprvé viděla řekla ,,ježiš to je jak stažený králík".Toto mi vyprávěla už několikrát a po každé jsem se tomu smála:).Po tom přišel i můj první úraz, když jsem s tátou narazila hlavou do dřeva a jeho slova před tím byla ,,neboj vždyť já si dávám pozor".A už to bylo :D...Byla jsem nerušené dítě, které si potrpělo na klid jelikož já
byla dítě, které se nenechalo přes noc rušit, tedy rušit mé rodiče:).
S ním přišli moje první krůčky a okusila jsem svět tím, že jsem si ho sama mohla prohlédnout...Přeskočíme trošičku do předu a potkáme se ve školce tam přišla moje první láska, když jsem hrozně žárlila, že mi
ho chce přebrat nějaká holka, tenkrát jsem s toho byla dost špatná:(...Přišlo moje první ostříhání ségry, která nebyla nadšená ale byla malá :D tak co.Ve školce přišel můj druhý úraz při čem mi kráva šlápla na hrudník !Ale byla jsem v pohodě jen pro info :D.
Přesuneme se do školy, chodila jsem do školy kde nás bylo jen 8 v celé škole!
I tam přišla moje dětská láska :D první dva roky na základce ,jsem si prožila nádherné chvíle:*.
Potom jsem ale musela přestoupit protože naši školu si pronajmul ředitel z jiné školy, aby rozšířil druhý stupeň!
A do třetí třídy jsem přestoupila do nové školy a do nové třídy plný debilů.Kde jsem se setkala ze šikanou až do deváté třídy.
A tam to všechno začalo!Potkala jsem se ze snem kdy jsem hrozně chtěla být učitelkou a držela jsem se svého sna asi do páté třídy.Taky jako menší jsem chtěla být zpěvačkou, tanečnicí ,novinářkou reportérkou atd …:D.
Na základce ve 4 třídě přišel můj další úraz, při čem mi kluci hodily plno flašku vody na hlavu a mě se rozbila
tenkrát mi tekla krev ale doktorovi jsem nejela!
v devíti letech přišlo moje první kolo pamatuji si jak jsem byla na něj moc malá, nebylo to jediné co jsem si vyzkoušela...Řídit traktor je taky fajn věc.Nastoupení do školy jsem hrozně od malička už chtěla hrát na kytaru tenhle sen se mi nikdy nesplnil!
Po té se přesuneme do pětky ,kde jsem přišla k dalšímu, úrazu při čem jsem si ve škole poranila nohu :D!!!! Teď si asi říkáte,, ježiši kriste tak byla takoví nemehlo :DD"! ve svých 10 letech jsem objevila tanec, ve kterým se z dokonaluji do dnes.
Rok mi utekl velmi rychle a ze mě se stala velká holka, protože jsem šla na druhý stupeň 6 ročníku.
Poznala jsem nové lidi a učitelé, když ve třídě to bylo děsný tak mimo třídu na školních chodbách jsem si to moc dobře užívala.Pamatuji si na svojí první poznámku kde stálo ,,zdržovala se na chodbě i přes přísný zákaz".
Tenkrát bylo zakázané se tam zdržovat ale mě to už nikdo neřekl :D.
Také jsem za tu dobu navštívila sborovnu kde jsem musela zpívat písničku, i přes zákaz kde jsem to řvala na celou školu myslím, že to byla písnička ,,před naší za naší ":D...To byl velký hit.Zhruba ve svých 12 letech jsem objevila stránku kde si můžu založit blog žádný s toho, který jsem si založila
mi nebyl dost dobrý až tenhle:).
Přesuneme se do 7 ročníku kdy jsem se začala věnovat umění, tedy malování ještě jsem uvažovala o psychologii ale tu jsem vzdala! A zjistila ,že ke mě více pásne výtvarnice:).A začala jsem se z dokonalovat v malování stále víc.
Chtěla jsem se tomu věnovat na tolik, že jsem chtěla jít i na UMĚLECKOU!Ale všichni říkali ,že na to nemám,
že bych raději měla jít na obor jako cukrář či kuchař.
Na jejich řeči jsem kašlala a šla si za svým snem…!Už tu dobu jsem
hledala školu, která by byla pro mě vhodná ale bez úspěchu…!
Nastoupila jsem do 8 ročníku kde jsem chtěla začít od začátku a konečně si tu školu užít a to jsem nemohla, protože mi to kazily lidi ve třídě ,rozhodla jsem je ignorovat...To se možná s části povedlo ale rok tam jsem si taky
neprožila andělský.trochu z ruky jsem v osmičce šla na svůj první ples z Vojtou tehdy jako ještě kamarádi :).
Začátkem osmičky tedy 20.prosince přišel můj opravdoví kluk ze, kterým jsem si byla jistá že chci prožít s ním zbytek života:*!A tady taky konečně skončila má cesta při hledání umělecké školy…!
Protože jsem jí konečně našla i mamce se líbila
ve svých 14 letech jsem poznala jaký opravdu lidi v mém okolí jsou neznamená, že když má andělskou tvář tak nemá duši ďábla!!!
Během tohohle roka jsem se jela podívat na svojí vysněnou školu v Hradci Králové kde se mi moc líbilo.
Taky jsem dosáhla super výsledků, ve škole které jsem vždycky chtěla nikdy během téhle základky jsem toho
nedosáhla až teď:)! ,,ÚSPĚCH".Najednou už jsem byla to co jsem si představovala, když jsem byla tak ve třetí třídě a to byl deváťák :O...Skoro jsem tomu nemohla uvěřit ,že já z malé Elišky se stala holka, která je v devítce!
Dalo by se říct že tenhle rok v devítce mi změnil prakticky z poloviny život.Ne třída ve, které jsem ale hodně se toho změnilo v mém životě..Nevím co k tomu nějak moc napsat protože jestli se to nezdá moc zbytečný.V devítce jsem začala bojovat se svým problémem začala jsem bojovat ze stresem a z dalšími věcmi, všechno bych to sem napsala ale nemohu!Tehdy jsem začala mít opravdu velké problémi!!!
První polovina devítky byla dosti náročná připravovala jsem se na příjímačky na uměleckou školu do Hradce a do Hořic!Připravovala jsem se co nejpylnějí to šlo, abych nic nenechala náhodě:).Přišel den na, který už jsem čekala snad půl roku a to byly přijímací zkoušky ! První jsem šla do Hořic a druhý den do Hradce.
A bylo po přijímačkách, nakonec jdu do Hořic:)!
Teďka jsem začala bojovat sama se sebou lépe řečeno ze svým problémem a v tuhle chvíli chodím k psychlogovi!Tenhle rok mi dal hodně poučení a myslím, že tenhle rok v devítce byl jako start na střední školu, až půjdu dál!Všechno co se stalo se musím vypořádat a zkusit jít dál!Jinak strašně se těším na UMĚLECKOU ŠKOLU.A zároveň se mi nechce opouštět tu nejlepší základka, na celém světě!


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Beatricia Beatricia | Web | 22. února 2015 v 20:28 | Reagovat

Zase jsi  napsala krásný článek ze svého života. Na střední Umělecké škole bude jiný, už dospělý život a tvé problémy určitě zaniknou v novém prostředí. Zatím vydrž a nedej se. Vše bude dobré. :-)

2 Ella Ella | E-mail | Web | 23. února 2015 v 9:27 | Reagovat

Krásný článek, já se teda upřímně těším až ze základky vypadnu, nenávidím tu školu. :)

3 Vivi Vivi | Web | 23. února 2015 v 18:33 | Reagovat

No tak aspon som sa dozvedela o tebe niečo nové. Nemala si to v živote ľahké ale o tom je život. Hádže nám polená pod nohy a aj ked spadneme to nevadí. Dôležité je že sa opäť postavíme a ideme dalej. A ty sa snažíš, si strašne šikovná a v živote to dotiahneš daleko:)
Inak už som ti vravela že vyzeráš ako modelka?:)
A TEN obraz kde su husle...to zátišie je krásne wau nemam slov :)

4 Elis Elis | Web | 25. února 2015 v 17:09 | Reagovat

Život je změna a někdy nové začátky jsou složitější, ale to se srovná...

5 Natyna Natyna | Web | 25. února 2015 v 17:38 | Reagovat

Ani ktomu nemám co napsat je to tak krásně napsaný..nemám slov...heké :-P  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama