Ahoj jmenuji se Eliška.
Je mi 17 let.
Svůj rok narození absolutně miluju: 29.9.1999
Miluju psaní slohů, a proto jsem kdysi psala blog ale potom jsem se tím přestala zabývat.
Blog bych chtěla obnovit a začít psát znovu. Nejčastěji svoje slohy zveřejňuji na instagramu, který vám dám do popisku.
Něco málo o mě: Studuji: Střední Průmyslovou školu Kamenická a Sochářká Hořice. A studuji malířství.
Mezi mé koníčky patří: Malování, psaní slohů, tanec a taky fitness.
Snažím se změnit životní styl.
Miluju pomáhání lidem, sním o tom, že budu pomáhat lidem, kteří se stali obětí sexuálního zneužívání.
Žiju na farmě plné zvířat.
Miluju zvířata:
a úplně nejvíce: Kočky, psi králíci.
Za domácího mazlíčka vlastním: Králíčka Snížka.
Miluju jídlo a nejvíce špagety.
Absolutně nesnáším horory!
Ráda poslouchám hudbu, žánry jsou všeho druhu ať je to rock, pop, rap, hip hop.
Taky jsem začala psát knihu o své tehdejším zážitku z minulosti v dětsví.
Jsem usměvavá, netrpělivá, přesto velmi energická a mám radost i zmaličkosti.
Naopak jsem hodně stydlivá, mám strach z lidí, nemám moc ráda společnost a raději píšu nežli mluvím.
Mám přítele (Vojtu), ze kterým jsem už přes dva roky a 8 měsícůLíbající.



Blog byl založený roku: 8.8.2012



EMAIL: elisa-12@seznam.cz


eliska.polackova1


elikovec


THE.DIMINUTIVE.ELIKA


@Amelisek

Elisabeth














PŘÍBĚH:Krok za krokem, do nového začátku!

29. dubna 2014 v 20:55 | Elík |  PŘÍBĚHY NAPSANÉ ELÍKEM :)

Ahoj, jmenuji se Anna a je mě 14 let.Budu vám vyprávět příběh, který málo kdo ví.
Ví ho, moje rodiče a moje nej nejlepší kamarádka Mirka, jsme kamarádky na život a na smrt.Známe
se spolu, už od školky, vždycky mi z čímkoliv pomohla ,udělal by pro mě, to první a poslední, kdybych zavolala o půlnoci, že potřebuji pomoct, tak ona by přijela a to samé bych pro ní udělala já!!Je pro mě jako sestřička, kterou
jsem nikdy neměla,mladší sestřičku, jsem vždycky chtěla, ale tohle se mi nikdy nesplnilo.
Vždycky jsem si představovala, jak jí budu vozit v kočárku.....Ale já už svojí sestřičku mám, tu nejlepší!!!Tak mě vždycky podporovala, i v tom co se mi stalo a o čem, vám chci já vyprávět.
Chodila jsem do základní školy, mezi spolužáky kteří mi nikdy neudělali nic pěkného, je pravda, že nějaké to kilo jsem na víc měla a byla jsem trochu při těle! Tyhle blbečci, jim jsem pořád lezla do huby a stále jsem od nich slyšela jak jsem tlustá hnusná a že navždy zůstanu sama!
Tyhle slova, mě ranili opravdu hodně, ale já to nikdy nedávala najevo, postupem času jsem se přestala i bránit zjistila jsem, že to stejně nemá cenu!!Hlavně jsem se hodně přejídala kvůli stresu díky mým spolužákům!
Mirka ta mě vždy za všech okolností, bránila ale stejně to nemá cenu, když do nich mluvíte, je to jako do hluchého.
Už několikrát, jsem se snažila zhubnout ale nikdy se mi to nepodařilo, taky žiji v rodině kde mě to jídlo už od malička hodně dávali, víc než by měli!!A proto jako malá, jsem už byla hodně při těle můj táta, i moje máma, jsou hubený ale já však jsem odlišná, co se týče postavy.Jednou už jsem ty urážky nevydržela,
nevydržela jsem ten tlak, všechen urážek ,ponižování, přišla jsem domu, vytáhla jsem všechno z lednice a začala se opět přejídat.To byla taky jediná chyba, ve stresové kolonce.Když jsem ve stresu ,tak hodně jím a to u mě nebylo nejlepší.
Hned potom, co jsem si to uvědomila, co jsem opět udělala, šla jsem hned, na net, si najít něco o hubnutí, tam jsem uviděla, nějaký jídelniček podle kterého se můžu řídit a podle kterého zaručeně zhubnu!!
Jídelníček, jsem si vytiskla a hned se podle něho začala řídit !!!První dva týdny mi to vycházelo, řídila jsem se podle něho!
Ale potom, jsme si řekla že nejlepší jak zhubnu ,bude když nebudu jíst vůbec!!Kašlala jsme na jídelníček z netu
a udělala jsem si svůj a to byl takoví, nejíst vůbec!!!Za prvé, se mi zdálo že hubnu moc pomalu a díky tomu jídlo, co ještě jím že akorát přibírám!!!!I když to byl jídelníček ,podle kterého bych měla zhubnout ale já už chtěla zhubnout co nejrychleji!!!A nejíst se mi zdálo,
jako dobrý nápad!Tak jsem i tak začala, jednou za den jsem si dala jablko, nebo nějakou zeleninu a to bylo všechno, co za ten den sním!!!!!!
A musím vám říct, že to šlo rychle....Ale to si začali všímat rodiče, když mi něco cpali nebo když jsme měli oběd a viděli že to nejím!!!Tak se mě hned začala
ptát, proč to nejím a že teď se poslední dobou se chovám divně a že nejsem svá!!Ale já jim vždycky řekla, že mi je blbě!!A když přece jenom to jídlo nacpali, do mě !!Protože mi hrozili tím že mě vezmou doktorovi.Jídlo do mě sice nacpali
ale já ho hned šla vyzvracet, protože jsem nesnesla pomyšlení, že bych tloustla.
To už se ale na mě také všimla Mirka, ta mě zná tak dokonale, že před ní nejde nic utajit!!Hrozně
jsem se sní pohádali a padli dost ostré slova, kterých mi potom později bylo líto.
Obě jsme odešli a nebavili jsme se spolu, potom jsem si vyčítala ,že jsem jí neřekla co dělám.
Je to přece moje sestřička, říkáme si všechno a já jí poprvé něco za ten život ,co spolu kamarádíme něco zatajila...!!
Bylo to týden, co se s Mirkou nebavíme ale já dále pořád ,pokračovala v tom aby byla hubená.
Už je to druhý měsíc, co takhle žiji a docela se mi to daří..70kg jsem zhubla na 45kg...Což, byl opravdu u mě výkon.
A byla jsem dost spokojená, i spolužáci které si stále starají o druhý a ne o sebe a nebo ty Barbie, z naší třídy které si myslí ,že jsou nejkrásnější.Ale mě těch 45kg nestačilo a chtěla jsem mít ještě méně!!
A tak jsem hubla, dál a dál.Nakonec jsem měla 39 kg.Tou dobou jsem se začala cítit dost špatně stále mě bolela hlava a a břicho!!Byla jsem bíla jako stěna, vypadala jsem jako Zombie..Každý na mě koukal jako bych něco fetovala...Jen tak, tak jsem se udržela, na nohách!!Tak jsem si řekla že si sním nějaké jablko!!Ale když jsem se na něj podívala, chtělo se automaticky zvracet!!!Jako bych chtěla to sníst ale neměla jsem chuť, každý pohled na jídlo, nebo jako někdo jí, se mi udělalo, blbě!!!Došla jsem do školy, pořád jsem měla příšerné bolesti břicha ale nechtěla jsem zůstat doma,
protože by máma začala, hned šílet a začala by mě tahat po doktorech a hledala by nemoci, které nejsou ani možné!!
Sedla jsem si do lavice a před očima, se mi všechno míhalo, všechno jsem viděla rozmazaně, nic jsem nevnímala a osobu jsem viděla před sebou dvakrát!!
Vypadala jsem jako mrtvola, každý na mě civěl jak na blázna!!!!A když jsem se chtěla zvednout a jít na záchod, se trochu dát do kupy....Podlomili se, mi nohy a dál už si nic nepamatuji....!!
Probudila jsem se až v nemocnici, v ruce jsem měla kapačku a nevěděla jsem pomalu co se ani děje
A potom jsem si to uvědomila....!!Byla jsem, ale tak příšerně unavená, že jsem znova usnula.
Probudila jsem se, až další den, to u mé postele, stála Mirka.A jak viděla že jsem se probudila hned mě chytla za ruku a začala se mi omlouvat a stále mě pevně tiskla ruku a stále mi opakovala že mě nikdy neopustí ,,sestřičky na život a na smrt".O později, přišli moji rodiče a hned běželi k mé posteli mamka s toho byla na prášky a byla s toho úplně mimo a táta jak by smet!!Protože jsem byla hodně oslabená, tak jsem se několik dní, dávala do kupy, v nemocnici a potom za mnou přišel psycholog!!A dál už myslím že víte ....pomáhal mi, aby se mi znova, vrátila chuť k jídlu...
Byla to moje špatná zkušenost a moje největší chyba, v životě, co jsem udělala, neuvědomila jsem si, že hubnutí není vše a jak jsem všem tím ublížila, rodičům a mojí sestřičce Mirce..Mirka si také nějakou dobu vyčítala, že tenkrát neměla odejít, ale řvát na mě a nenechat mě v tom....Ale mohla jsem si za to sama a nikdo jiný.....!!!Trvalo mi 8 dlouhých měsíců, než jsem to zvládla byl to opravdu velký skok, ale já to zvládla, vrátila se mi chuť, teď vážím 50 kg a jsem spokojená a už rozhodně nemám v plánu ,hubnout, ano hlídám si to, kolik vážím, ale jím jak mám....
Zjistila jsem že být hubená není všechno a být jako ty Barbie z naší třídy, to raději, taková jaká jsem, tohle jsem si neuvědomila dokud jsem tohle všechno nestalo, ano byla jsem anorektička a zároveň i bulimička!!Už bych to nikdy nechtěla zažít, jsem taková jaká jsem a pokud, lidi se mnou nejsou spokojený, taková jaká jsem, tak si s nima nemám co říct!!Z Mirkou máme mnohem lepší vztah, nežli jsme měli, i když jsme ho už měli dávno ale teď si říkáme všechno a žádné tajnosti ,,kamarádky navždy"
Líbající.

Tohle nebyl příběh, podle zkutečné události, byl to pouze výplod, mé fantazie.Ale myslím že jsem to dokonale popsala a myslím že si každý, na konci toho příběhů, uvědomí jaké to může mít následky!!Já nikdy anorektička nebyla a myslím, že i kdybych chtěla zhubnout, tak bych stejně nemohla, protože já jídlo, prostě miluji!!Taky bych si, až potom, co jsem udělala, bych si uvědomila, jako Anna, že jsem tím ublížila, spousty lidem!!Anna měla poblíš člověka, který jí nikdy neopustil a to byla Mirka, není nad nejlepšího přítele, jako má Anna, takových moc na světě není!!
Na světě se toho děje spoustu a málo kdo si uvědomí jaké to má následky!!!Chci se vás zeptat jak na vás působí fotografie, anorektičky??? Vyhublá, celkově bez života!!Na mě, musím říct že působí, dost hrozivě. Nikdy, jsem neměla blízkého, kterému by se tohle stalo, nebo aspoň člověka, kterého znám!!!Neznám to s vlastní zkušenosti ale to ani nemusím,napsat takoví příběh, není těžký stačí se podívat na fotografie, nějaké anorektičky!!!

PŘÍBĚH, PRO VÁS NAPSAL ELÍKLíbající.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 yoshikuni-pise yoshikuni-pise | Web | 29. dubna 2014 v 21:47 | Reagovat

nádherně píšeš, celkově se mi tvůj blog moc libí jsi moc pěkná a chytrá takových blogů víc je to fajn číst takové blogy

2 Elík Elík | 30. dubna 2014 v 6:32 | Reagovat

[1]:Jéé....tak to ti děkuji;*.Jsem ráda že se ti líbí:).Pracovala jsem na něm dlouho aby se ten blog líbil i mě!!Nakonec se mi to povedlo a je fajn slyšet od tebe že se ti líbí...;).Jinak ti mooc děkuji za koment;**.

3 avabetty avabetty | E-mail | Web | 30. dubna 2014 v 14:21 | Reagovat

Moc pěkný poučný příběh!!! Upřímně docela ty holky chápu. Asi bych taky byla na dně z toho, že by se mi lidi posmívali a nadávali mi. Je ale strašné, u kolika holek to vede k těmhle problémům!!! :( Stačí se kouknout na jeden obrázek nějaké modelky... :(

4 Vivi Vivi | Web | 30. dubna 2014 v 15:54 | Reagovat

A sme tam kde budeme stále. Za všetky problémy ktoré sa vyskytujú može väčšinou okolie- ludia s kt, sa stretávame, aleob musíme stretávať. Niektorí ludia su naozaj bezcitní a vysmievajú sa druhým a toto nikdy nepocohpím. Jew to smutný príbeh a im pohlad na fotky anorektičiek asi nepríde až tak hnusný, im sa to páči a vravia že chcú byť lahké ako pierko a čisté, krehké. Každá to má ale inak a ja som vážne na prášky z toho, že som tak bezmocná pomôcť im :/

5 Elík Elík | 30. dubna 2014 v 16:51 | Reagovat

[3]: Děkuji:)). Ano přesně tak ,je poučný!!!Ale k čemu je, takové příběh když si to ten člověk, sám nedokáže uvědomit!Jinak ti mooc děkuji za koment:)).

[4]: Ano já to taky nikdy nepochopím,tohle pochopit ani nejde!!!!!Keď se luďa, neumí změnit sami, tak to nemá cenu!!!Já sice nemůžu vědět, ako se cejtíš ty ale pokuď chceš pomoct, tak se na mě obrať, kdy koliv ,napiš mi na email, nebo si mě přidej na skype, všechno je na tady na blogu!!!Klidně napiš, i o půlnoci opravdu moc ráda, ti pomůžu!!!!!!!!!!

6 -Kylie -Kylie | Web | 30. dubna 2014 v 19:49 | Reagovat

Ahoj :) Súťaž o najlepší blog začala :)

7 Elík Elík | 30. dubna 2014 v 22:11 | Reagovat

[6]: dobře, děkuji za info:)).

8 Akky Akky | E-mail | Web | 1. května 2014 v 9:22 | Reagovat

Krásný příběh! My jsme se s kamarádkou daly na ,,květnovou očistu" :D prostě jsme si řekli, že v květnu nebudeme jíst sladké, budeme běhat a budeme jíst zdravě, myslím, že nám to pomůže, už ten pocit, který určitě budu cítit, že jsem prostě zvládla nejíst sladké, a i bych řekla, že se celkově budu po tom měsíci cítit líp. Prostě měním svůj život k lepšímu... :)

9 Monii. Monii. | Web | 1. května 2014 v 11:33 | Reagovat

Tak začnu od začátku. Prosím neber to nijak špatně, ani to špatně nemyslím, jen ti chci pomoct to tu vylepšit :).
Příběh je moc pěkný, má super myšlenku, ale strkáš čárky úplně všude a pak se to docela špatně čte. Vážně, dávej čárky jen tam, kam patří:). Potom to samé s vykřičníky, za větou stačí udělat jen jeden vykřičník a nemusí být tak často. A taky mě tam někdy uhodily pravopisné chyby. Jinak vážně fajn příběh a pěkná myšlenka :) jen tak dál.

10 Elík Elík | 1. května 2014 v 12:37 | Reagovat

[8]:to je pěkný, to máš pravdu život je změna!!:))).Jinak děkuji za koment:).

[9]: Děkuji za upozornění ale já to vím!!Vím že tam jsou, pořád někde schované chyby a že to není dokonale napsané, to já vím ale já  stím prostě nic neudělám!!!!Tak to je víš. Já vím že tam jsou někde chyby ale já si je prostě nenajdu.K životu patří chyby a já jich mám na sobě spoustu a některé jdou i změnit!!!!Ale tohle já prostě nezměním, promiň jestli se ti to nelíbí ale já stím nic neudělám!Jinak ti děkuji za koment!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama