Ahoj jmenuji se Eliška.
Je mi 17 let.
Svůj rok narození absolutně miluju: 29.9.1999
Miluju psaní slohů, a proto jsem kdysi psala blog ale potom jsem se tím přestala zabývat.
Blog bych chtěla obnovit a začít psát znovu. Nejčastěji svoje slohy zveřejňuji na instagramu, který vám dám do popisku.
Něco málo o mě: Studuji: Střední Průmyslovou školu Kamenická a Sochářká Hořice. A studuji malířství.
Mezi mé koníčky patří: Malování, psaní slohů, tanec a taky fitness.
Snažím se změnit životní styl.
Miluju pomáhání lidem, sním o tom, že budu pomáhat lidem, kteří se stali obětí sexuálního zneužívání.
Žiju na farmě plné zvířat.
Miluju zvířata:
a úplně nejvíce: Kočky, psi králíci.
Za domácího mazlíčka vlastním: Králíčka Snížka.
Miluju jídlo a nejvíce špagety.
Absolutně nesnáším horory!
Ráda poslouchám hudbu, žánry jsou všeho druhu ať je to rock, pop, rap, hip hop.
Taky jsem začala psát knihu o své tehdejším zážitku z minulosti v dětsví.
Jsem usměvavá, netrpělivá, přesto velmi energická a mám radost i zmaličkosti.
Naopak jsem hodně stydlivá, mám strach z lidí, nemám moc ráda společnost a raději píšu nežli mluvím.
Mám přítele (Vojtu), ze kterým jsem už přes dva roky a 8 měsícůLíbající.



Blog byl založený roku: 8.8.2012



EMAIL: elisa-12@seznam.cz


eliska.polackova1


elikovec


THE.DIMINUTIVE.ELIKA


@Amelisek

Elisabeth














Klauzurní práce - Fascinující světlo.

23. ledna 2017 v 18:12 | Elisabeth
Klauzurní práce

Autor: Eliška Poláčková

2.M

Téma: Surrealistické zátiší

Název: Fascinující světlo.

Na obraze vychází slunce, kdy vlastně začíná nový den. Ale lampa stále svítí tmu.

Myšlenka:
Jednou jsem se naučila dívat na svět jasnýma a pozitivníma očima.
Někdy mě přijde, že lidé na svět koukají příliš pesimisticky, nekoukají na věci s odstupem a nedají životu šanci... Odsuzují příliš všechno rychle.
Jednou mi zářivé světlo ukázalo cestu, ukázalo mi kudy se mám vydat, jak se mám dívat na svůj život, jak se ho mám naučit mít ráda.
Světlo však postupně začíná zářit zatím je stále mezi světlem a tmou ,věřím však, že jednou se lampa rozzáří a já budu vědět, kam moje kroky povedou. Myslím si, že lidé by měli dávat životu šanci, ne vždycky je všechno, tak černobílé, jak se zdá, později zjistíte, že spousta věcí se dá vyřešit v klidu.
Jednou mi tohle světlo přestalo svítit a já viděla pouze prázdnotu a tmu. Jednou mě moje fantazie a dávný sen přinutil znovu přemýšlet a dávat, každý den novým věcem šanci.
Sen to byl, tak jasný, jako by to byla skutečnost. Světlo, které mi mělo znovu rozsvítit můj život. Viděla jsem malé světlo hluboko ve tmě, které chvílemi problikávalo. Moje zvědavost mě přinutila po tomto světle pátrat.
Chvílemi se zdálo, že přestalo svítit, že už ho nevidím, že zmizelo a už nikdy se neobjeví. Stále jsem se prázdnotě tmy rozhlížela a najednou spatřila znovu to světlo. Běžela jsem proti němu a snažila se u něho být, co nejrychleji, abych ho znovu neztratila.

,,To světlo, támhle je... Vidím ho, tak jasně jako vidím právě vás". Světlo září, září na mou cestu naděje. Světlo mi ukazuje, jakým směrem se mám dát, kudy mé kroky povedou.
Světlo jsem tiše pozorovala něco mě na něm fascinovalo a nemohla jsem oči odtrhnout. Něco na něm bylo zvláštního, bylo na něm něco, co mě přinutilo přemýšlet.
Několik vteřin, možná minut jen tak zírám na světlo a nemohu se od něho odtrhnout.
Jednou jsem ho ale spatřila, spatřila jsem barevné světlo, které mě přinutilo nad věcmi více přemýšlet. Pozorovala jsem předměty, které mě něčím fascinovaly a nemohla jsem od nich odtrhnout oči. Co mě vlastně na nich tolik upoutalo, barvy? Styl, jakým předměty jsou postaveny? Když se koukám na předměty, ze kterých nemohu spustit oči, něco mě na nich neuvěřitelně přitahuje. Mají takovou barvu, která vás přinutí zamyslet se nad spoustou věcí.

Postup práce:
Než jsem došla k samotné závěrečné malbě. Prošla jsem spoustu skic, návrhy, které jsem si několikrát kreslila. Několikrát i změnila. Poté jsem samotné zátiší postavila a nafotila. Zátiší jsem fotila ve dne a také večer. Bylo to totiž to, co jsem přesně potřebovala, kvůli světlu a barvám.
Vybrala jsem fotku, která byla vyfocena v noci. A poté samotnou fotku jsem nafotila v negativu. A to byla závěrečná fotografie, podle které jsem se trochu inspirovala a snažila se ztvárnit podobně.

Technika:
Tempera + akvarel




 

Změna je život.

7. listopadu 2016 v 18:56 | Elisabeth |  Úsměv prosím:)
Ahoj zdraví vás opet ElíkLíbající.
Dnes to bude takoví malý článeček, možná o ničem, možná zavzpomínání, možná rada kdo ví.
Přiště se můžete těšit na moje trapasy :D.

Často jsem marnila svůj život věcma, které jsem už nemoha změnit. Ale sama jsem se s nimi nemohla smířit. Není dobré přemýšlet, nebo zkoušet změnit věci, které už prostě změnit nejdou.
Marnit přemýšlením o něčem, co vlastně vůbec nemá smysl.
Později si uvědomíte, že jste svůj život marnili nad něčím, co bylo zbytečné.
I já jsem několik roků zkoušela změnit svojí minulost a nedokázala se smířit s tím, že už to změnit nejde...! Nemohla jsem se s tím smířit, že se to stalo, a že čas už nikdy nevrátím, že se prostě nemůžou vrátit v čase a všechno změnit. Žila jsem dlouhé roky ve své minulosti a nežila skutečný život. Mě totiž tu dobu zajímala jenom moje minulost a ne moje budoucnost a nebo přítomnost.

Je to zvláštní, čím déle žijete v minulosti tím dýl už potom v ní jste.
Naštěstí já se vzpamatovala a svůj život si relativně dala do pořádku. Už nežiju v té své hrozné vzpomínce, nepřemýšlím, jak svůj život zníčit, nebo s tohohle světa odejít.
Nevážila jsem si svého života, tolik věcí jsem se neuvědomovala, byla jsem vůči sobě a hlavně vůči lidem kolem mě hrozně sobecká!
Trvalo mi hodně dlouho než jsem se dala do pořádku a začala konečně žít naplno.
V radosti, úsměvu, štěstím. Víte když celá léta žijete jenom přemýšlením o tom, jak umřít, začnete i jinak myslet, uvažovat a váš život vám začně připadat celkem zbytečný.

Pokud se ale ptáte jak se mi konečně otevřeli oči a začala jsem přemýšlet pozitivně, tak je to jednoduchý. Našla jsem si něco, co mě otevřelo oči.
Nevím proč mě to nenapadlo dříve...
Pokud vás zajímá lék na to, jak nežít v těch samích kolejích, tak já začala cvičit.
Začala jsem chodit do Fitka, kde mi konečně to místo otevřelo oči.

Vydrželo mi to dodnes. Protože vím, že mi to hrozně pomáhá už nežiju ve smutku ale díky Fitness se mi otevřeli nové možnosti. Poznala nové lidi, kteří mě udělali šťastnější.

Sebevědomí je něco, co si vytvoříte sama v sobě.

31. října 2016 v 6:00 | Elisabeth |  Můj deníček
ahoj opět vás vítám u mého dalšího článkuLíbající.

Dneska si chci s vámi povídat o Fitness kam jsem začala chodit o prázdninách. Už jsem se o tom jednou zmínila v minulém článku, kde jsem vám povídala moje začátky.


Když jsem začala chodit do Fitka v životě by mě nenapadlo, že tam potkám spousty lidí, ke kterým si vytvořím určitý vztah.
Ti lidi, ze kterými jsem se tam potkávala každé ráno, pro mě začali být jako rodina. Vytvořila jsem si k nim pouto, které se nedá přetrhnout. Každé ráno den, co den jsme se potkávali a spolu cvičili. Ti lidé byly mnohem víc starší nežli já. Ale byly strašně super.

Po nějaký čas, co jsme tam ze ségrou chodili, se k nám připojil jeden pán, který nám začal radit, jak to správně máme dělat. Říkala jsem si super aspoň to nebudeme dělat špatně! Byla to super zkušenost.
Po nějakém čase jsme si k sobě vytvořili pouto přátelství, začali jsme se více bavit, více jsme spolu komunikovali... A on se o nás zajímal a pomáhal nám.
Pro mě osobně se stal velkou inspirací a motivací. Ukázal mi jak cvičení je super, ukázal mi to, že nikdy nic nemám vzdávat.
Dodnes jsme spolu v kontaktu. Když mám volno letím do Fitka. Jako zrovna tenhle týden jsem měla týden prázdnin. Den, co den jsem vstávala v půl šesté, abych v sedm byla ve Fitku.
Víte ono je strašně super, když nad vámi někdo drží ochranou ruku a vy máte důvod se stále více zdokonalovat. Pro mě tam být je strašně důležitý.
Dává mi to jistotu do života a cítím se tam prostě dobře. Nic by mě nezastavilo v tom, abych přestala tam chodit...! Fitko se stalo mojí nedilnou součástí a patří už do mého života. Víte ono je strašně super přijít ráno do dveří a vědět, že tam jsou ty bezvadný lidi, kteří vám vykouzlí usměv. Tréninky tam jsou prostě super.
Další plus to má, že nás fitko hodně sblížilo se ségrou. Máme stejný zájem, stejnou radost, stejný zážitky.


Díky Fitness jsem si vytvořila větší sebevědomí, které mi chybělo. Fitness mi dává sílu žít naplno!
Taky to vždycky náležitě obrečím, když tam nemůžu být každé ráno a je mi vždycky strašně líto se s tím loučit. Do fitka docházím o všedních dnech odpoledne. Ale víte co, nejsou lidi jako ráno.
Nemám v plánu zkončit, dál se budu zdokonalovat, je to totiž věc, která mi dává sílu žít naplno.

Tenhle muž má srdce na správném místě. Je ochotný milý a největší inspirace. Hodně mi přirotl k srdci. Jediné co chci zůstat navždy přáteli.
 


Dokázat si přiznat pravdu.

24. října 2016 v 21:05 | Elisabeth |  Můj deníček
Ahoj zdraví vás ElíkLíbající.

Ahoj vitám vás u mého dalšího článku.
A v tomhle článku si zahrajeme na pravdu... Pravda si bude týkat toho, co si dokážeme přiznat ve svém životě a přestaneme si namlouvat, že to tak je.

Dlouho jsem si namlouvala. Že to co dělám, tak jsem v tom skutečně dobrá. Že když studuji Uměleckou školu, tak že umím malovat, že na tu školu patřím. A všichni mě stále dokola přesvědčují o tom, že jsem dobrá, že umím malovat a že na tu školu patřím. Ale víte, co? Já sama nejlépe vím, jak já to cítím, na co mám a na co skutečně nestačím. Nemůžete mě přesvědčovat o lži!
Stále dokola jsem si namlouvala, že to co dělám, tak v tom jsem dobrá ale omil ty holky, moje spolužačky a i ti další v ročníku, ti mají talent oni na tu školu patří!
Našli si k tomu cestu. Ale já už druhým rokem studuji Kamenickou školu, a vůbec nikam jsem neposunula, neposunula jsem se dál jako ostatní. A to protože jsem si k tomu nenašla cestu. A nevím jak si jí najít.

A pokud se ptáte, proč tedy tu školu studuji a co vůbec na ní dělám.
Odpověď je jednoduchá, to protože nevím co jiného studovat, nic mě nebaví. A studovat Uměleckou byl můj sen, chtěla jsem to už 7 třídy, snila jsem o tom, že se budu procházet po těch chodbách a budu si žít ten Umělecký sen.
Hezká představa.
A prostě už mě nebaví si namlouvat, co není pravda a všichni, jak mi dokola říkají, že talent na malování mám. Ale nemám, vy nevidíte, to co já... Protože, to vidět nechcete.
Nevím kam mě život dál potáhne ale vím že, ze školy neodejdu, protože bych neměla kam! Školu do studuji a potom se uvidí. Máme z přítelem domluvené, až oba vystudujeme střední školu, tak se stěhujeme do Prahy on jde na Konzervatoř a já zkusím Akademii Umění. Řekla jsem, že zkusím, protože tam se málokdo dostane. A když to nevýjde, což jako může. Sním o tom, že si otevřu vlastní kavárnu z obrazy.
Škola mě sice baví, ale vím, že dobrá v tom nejsem.

Víte hledala jsem se ve spousty zaměstnání, než jsem si vybrala Uměleckou.
Hledala jsem např: Aranžér, vizážista, psycholog, maskér, učitel, počítačoví grafik. Ale nic toho mi nesedlo. Vlastně ano sedlo. Co bych do budoucna chtěla dělat, tak to je psycholog, baví mě práce z lidmi a hlavně pomáhat. A přímo bych se chtěla zaměřit na sexuální zneužívání dětí.
K tomuhle tématu mám hodně blízko. Ale to zase jindy.

Víte člověk by si neměl namlouvat, to co není pravda a raději si pravdu přiznat. Veřte mi je to mnohem lepší.

  1. Přijímačky na Uměleckou

















2. Pololetní práce.

3. Závěrečná práce na konci školního roku.

Moje začátky ve Fitness světě.

11. září 2016 v 22:00 | Elisabeth |  Povídání z Eliškou
Ahoj opět vás vítám u svého dalšího článku s tématem, o kterém teď hodně přemýšlím a je pro mě takové aktuální.
Ale začala bych tak nějak od začátku.

Na začátku prázdnin roku 2016 jsem začala chodit cvičit do Fitka. Hlavní důvod proč jsem začala vlastně s tímhle cvičením je, že jsem měla prostě pocit, že třeba můj přítel není úplně spokojený. I když mi stále říká, jak jsem dokonalá, že nechce abych nic měnila a že budu vždycky krásná.
Jenže mě tohle prostě nestačilo. A jistě ten druhý důvod byl, že jsem chtěla vypadat dobře. Nechtěla jsem se za svojí postavu stydět, proto jsem také nechtěla chodit na koupaliště atd.
Tak jsem se tedy řekla, že bych mohla ze sebou něco dělat.

Abych to ještě uvedla na pravou míru, tak já nikdy nebyla na žádné cvičení na nějaké zdravé stravy, v celku mi bylo i jedno jak vypadám, protože jsem to neřešila. Taky jsem nikdy nebyla nějak tlustá, jenom to tělo prostě nebylo vypracované. A to se mě nelíbilo.
A protože moje sestra, která se v tomhle vyzná, protože už dlouho cvičí, potrpí si na zdravou stravu a hlavně na to cvičení. Tak jsem si řekla, že mi bude skvělím společníkem, za mým lepším já. No samozřejmě byla nadšená, když jsem jí tohle navrhla.
Do světa Fitness jsem vstoupila myslím kolem 7. července a hodně rychle jsem si to tam oblíbila. Toužila jsem po tom být dokonalá a udělala bych pro to cokoliv.
Jenže taky jsem si rychle uvědomovala, aby se mi s toho později nestala závislost a nedošlo to do nějakých mezí, které už nejsou normální. Chvíli mi trvalo než jsem si, i tak trochu uvědomila, jak to doopravdy chodí ve Fitness světě! Cvičit jsem chodila brzy ráno a proto jsem taky dělala kolikrát ty hlavní chybi, že jsem ráno prostě moc nejedla, moje snídaně spočívala v jabku. Protože jsem se bála, abych třeba nebyla moc plná, nebo jsem si myslela, že prostě před cvičením se moc nehodí nějak zvlášť jíst!

Ale všechno to chtělo svůj čas, musela jsem si sama uvědomit, jak to vlastně doopravdy má být, co mám dělat, co nemám dělat. Hlavní pro mě bylo, i tak velká motivace, protože když člověk nemá motivaci, k tomu proč to dělat, nebaví ho to. A já prostě motivaci měla. Moje motivace byly ty lidi, kteří chodili do fitka stejně jako já. Hrozně mě inspirovali a obdivovala jsem je kolik toho dokázali.

Pro tento článek by to bylo asi všechno, samozřejmě to bude mít pokračování, ale nechtěla jsem všechno cpát do jednoho článku, hlavně i kvůli tomu, že by to bylo moc dlouhé.
Doufám, že se vám tohle povídací téma líbilo.
Piště mi svoje názory, komentáře.
Budu vděčná za názor jakýkoliv
Děkuji a mám vás moc rádaLíbající:3 .


Jak posunout svůj život k lepšímu.

25. srpna 2016 v 21:11 | Elisabeth |  Elíkovy myšlenky!!:))
AHOJ opět vás vítám o svého dalšího článku.
No možná bych si měla vymyslet nějaký svůj originální pozdrav, no musím ještě pár věcí doladit ale to asi jako většina věcí, na tomhle blogu.
Tenhle článek, je takoví můj nápad, možná můj názor, možná rada.
Ale vrhneme se na článek:).

Já se sama osobně dlouho snažím o lepší život a sama myslím, že jsem mu zřetelně na blízku a přesto, tak vzdáleně.

Nejdříve by bylo dobrý si ujasnit co doopravdy v životě chceš. Já mám třeba takovou dost hroznou vlastnost a to je nerozhodnost. Kolikrát sama nevím, co ve skutečnosti v životě chci a dost mě to štve! A to je podle mě základ vědět, co chci.

Taky by bylo dobrý si třeba ujasnit, koho v tom životě opravdu chceš mít.
Abych to lépe ujasnila, když tam bude člověk, o kterém máš pocit, že je falešný, pomlouvá tě, tak to asi není dobrý začátek k lepšímu životu. Protože i lidi dělají s tvým životem hodně.

Další krok je si vzít papír, tužku a napsat si, co skutečně na svém životě máš ráda. Protože to je dost důležitý a každý má aspoň jednu věc, na svém životě rád.( A neříkej, že ne!)

Měla by si taky vědět, co tvůj život dělá horší, co tě v něm ovlivňuje, nebo kdo! A začít s tím něco dělat, protože ty svůj život můžeš změnit a nikdo jiný.

Úplně nejlepší je myslet pozitivně. Dobře, teď si tady možná někdo řekne, ( jasně tobě se to tady říká). Ale nebudu lhát, protože i já mám s tímhle velké problémy a není vůbec jednoduché, dneska v tomhle světě myslet pozitivně znamená vítězství. Samozřejmně to nejde hned a chce to nějaké ty roky praxe. A všechno má svůj čas ne?

Když má být tvůj život lepší, bylo by také dobré svůj život úplně změnit... Protože, když budeš dělat stejné věci, které tvůj život ovlivňovalo k horšímu, tak ničímu moc nepomůžeš.

A nakonec mít svůj život ráda, mít ráda sebe, protože o to jde. Mít sama sebe ráda je dneska neskutečně moc těžký a je až dokonce nadlidský úkol! Nebudu lhát ale i já mám s tímhle velké starosti. Ale podle mě to je nejdůležitější vůbec, ze všech těhlech věcí.

Určitě těch věcí existuje víc ale tohle mě napadlo z mé hlavy ... A pokud by vás napadlo ještě něco víc, co byste třeba rádi dodali napiště do komentářů. Budu vděčná, za jakýkoliv názor.
Za špatný i dobrý.
Mám vás hrozně moc ráda a zase příště na viděnou:).





Jak vlastně vypadají prázdniny v roce 2016.

19. srpna 2016 v 23:00 | Elík:* |  Povídání z Eliškou
Ahoj vítám vás u mého dali se dá říct prvního článkuSmějící se.

Příjde mi docela aktuální dát jako článek moje prázdniny. No jelikož za chvíli končí, tak je možná na čase říct, jaké tyhle prázdniny byly.
Rovnou vám říkám, že byly nejlepší za poslední roky. Měla jsem pořád, co k plánu. Pořád jsem něco dělala a neseděla doma na zadku. Prázdniny byly aktivní nejvíce za poslední rok, co je vůbec mám. A to se mi líbilo.

Tak jdeme na to, co jsem vlastně dělala.

1) Hned na začátku prázdnin jsem ze ségrou začala chodit do Fitka. Nikča už tam chodila mnohem dříve, protože se sama tomu věnuje. A já si řekla proč ne. Tak jsem jí to navrhla. Do Fitness chodíme několikrát do týdne a trávíme tam většinu svého volného času. Od toho jsem si taky zamilovala cvičení a zdravou stravu. Lidi tam jsou úžasný a bude pro mě těžké je opouštět. Díky Fitness jsem poznala spousty nových lidí.

2) Taky jsme hned na začátku prázdnin jeli do Prahy na výstavu Titanic.
Výstava pro mě byla zajímavá, hodně jsem si hledala o potopení Titanicu. A některé věci pro mě byly překvapující. Jeli jsme tam tedy z mamkou a mými dvoumi sourozenci.
Po výstavě jsme šli na Černy most.

3) Další cesta byla do Drážďan. Jely jsme já mamka ségra. No samozřejmě jsme tam nakupovali. Nejdříve jsme šly do Primark, kde jsme byly hrozně překvapený, když jsme viděli ty levné věci, takže jsme to tam prošli od zhora dolu. No po té jsme šli do Potravin, kde to tedy bylo horší než v oblečení. Tam jsme nakupovali mnohem mnohem více. HLAVNĚ TEDY TO SLADKÉ, JAK JINAK. Do Drážďan se plánujeme vrátit na Vánoce. Ještě bych chtěla podotknout, že jsme tam byly na jeden den a večer se zase vraceli vlakem domů. Můžu rovnou říct, že Vlakem tam je to levnější než do Prahy, jen takoví tip.

4) Z přítelem jsme jeli do Prahy, kde jsme tedy navštívili Galerii Alfonse Muchy a taky muzeum Antonína Dvořáka. No chápejte, každého zajímá trochu něco jiného. Vojta je přes hudbu a já přes umění. Ale myslím si, že pro každého z nás to muselo být zajímavé. Za sebe můžu říct, že jsem byla unešená z obrazů Alfonse Muchy ale i s výstavy Antonína Dvořáka. Myslím, že z Vojtou jsme si to užili. Po obouch výstvách jsme šli do Paladia si dát náš oběd a taky kafe ze starbucks. A domů jsme odjížděli večer.

5) No a zrovna dneska jsme jeli do Chlumce do FAJNPARKU. Tenhle výlet doporučuji, byl vážně super. Mají tam trampolíny, zvířatka, dinosaury a spousty dalšího. Převážně jsem spíš točila videa než fotila, Ale třeba v budoucnu tady přijdou i videa.


  • Jinak co jsem ještě dělala, tak že jsem jela na Festival Country někde u Trutnova. Z přítelem jsme jeli ještě na koupaliště do Poděbrad, taky jeden den jsme jeli na Valečov slavit narozeniny jejich kamaráda.
Doufám, že jsem na nic nezapomněla, jak se moc dobře znám, tak určitě ano.

Jinak doufám, že jste si také užili prázdniny a stále užíváte.
Do komentářů můžete napsat, jaký pro vás byly letošní prázdniny. Taky máte dole anketu, na kterou můžete hlasovat.
Jinak vás mám moc ráda a budu se těšit příště, tak na viděnouLíbající.

Začínám znovu blogovat??

19. srpna 2016 v 18:42 | Elík:* |  Úsměv prosím:)

Návrat zpátky...!!!!

Ahoj vítám vás u znovuzrození prvního článku.

No článku spíš jako upozornění, že bych se opravdu chtěla vrátit.
Když mám být upřimná, dost jsem přemýšlela jestli se vracet. Za ty měsíce, co jsem tady vlastně nebyla, nic jsem nepsala, se toho dost změnilo. Tím myslím, že třeba lidi, které jsem na blogu znala, které také psali blog, už dávno vlastně nepíšou.
coš mě vlastně dost mrzí!

No a když jsem tedy poslední dobou přemýšlela, zda se vůbec mám vracet. Jenže psaní miluju ale vlastně jsem si uvědomila, že blogování mi taky dost chybí. Chybí mi tady ty lidi.
Chybí mi ten svět toho psaní, kdy jsem se tady mohla svěřit, říct svůj názor atd.
Dost se toho taky změnilo v mém životě. Chtěla bych se na některé věci víc zaměřit a dát vědět do světa některé důležité problémy, které se můžou týkat nás všech.
Taky jsem začala psát knihu, o které vám tady taky budu dávat vědět. Dávat sem zajímavé úryvky z ní.
Ale to víc příště.

Chtěla bych s tímhle blogem dát úplně jiný směr a fakt na tom makat aby se to povedlo. Protože mám velké plány. A blog mi s tím pomůže. I když vím, že k tomu je dlouhá doba. Ale nic není hned:).

Doufám, že na návrat to bude stačit a příště zase na viděnouLíbající.



Vždycky jsem chtěla pomáhat lidem!

19. prosince 2015 v 15:51 | Elík:* |  Povídání z Eliškou
Ahoj zdraví vás ElíkLíbající.

Vždycky jsem chtěla pomáhat lidem, být jim na blízku, když potřebují být jim oporou, když to nezvládají a dát jim dobrou radu, která jim řekne jak dál.
Byla jsem k tomu seouzena pomáhat lidem. Vždycky jsem pomáhali mým přátelům, mým blízkým a dávali jim rady, které možná za něco stáli a možná taky ne!
Jednu chvíli jsem chtěla být i psycholožka, protože by to byla práce, která by mě naplňovala probírala bych z lidmi společně jejich problémy a povídala bych si o tom s nimi, protože to je to co mě v životě tak napňuje ,,někomu pomáhat". Povídat si o problémech, které je trápí a které neví jak řešit... Vždycky jsem chtěla být nablízku těm lidem, kteří to opravdu potřebují, kteří to nezvládají a být nimi ať se děje cokoliv neopustit je a podat jim ruku, když jsou v nesnázích.

Nikdy bych na světe nenechala člověka, který je v háji a neví jak dál. I já jsem občas v hajzlu ale vím, že tady pro mě ty lidi jsou a vždycky budou a často toho sama nevyužiju, protože si je nechávám sama pro sebe a sama se v nich koupu,i když sama vím, že z více lidma se to lépe táhne.
Ale sama zjišťuji, že nemám na to někomu pomoct, když příjde na problémy, na skutečné problemy, tak nevím, nevím co mám říct ztratím veškerá slova... A nevím jakou radu mám dát bezbranému člověku, neboť jsem sama bezbraná. Snažím se v sobě najít vůli, silnou vůli a pomoct mu ale sama bych potřebovala pomoct. Je to jako, když ztratite cit pro mluvení. Sama teď pomalu zjišťuji, že popravdě nevím jak pomáhat člověku neumím mu dát pořádnou radu ale nikdy jsem ho v tom nenechala a vždycky mu tu radu dala. Dneska nevím zda někomu byla platná.

Když příjde zkutečně na zlí problém na vážný problém ztratím slova a nemám co k tomu říct jsem tak hrozně bezbraná, když mu nemůžu pomoct! A přitom bych tak hrozně chtěla. Přihlížím na to jak sám to nezvládá, jak nemůže jak pláče a já pláču s ním a tak hrozně bych ti chtěla pomoct a dát ti radu, která ti ukáže co máš dál dělat ale sama bych potřebovala, aby nejdříve tu radu dal někdo mě a já ti jí mohla předat.
Chtěla bych už konečně aby si byla šťastná a usmívala se na celý svět, chtěla bych tě slyšet se smát a vidět tě jak si ten život užíváš, vidět ten tvůj zářiví úsměv, který tě dělá tak osobitou, protože když se směješ ty tak s směje celý svět si jako sluníčko, které nikdy nezapadne a vždycky svítíš mezi námi si ten člověk, který mě naplňuje v životě a který neztrácí hlavu tohle bych si přála aby jsi zase byla ten člověk, kvůli kterému mám chuť žít, kvůli kterému mám chuť se smát.

Když nejsi šťastná ty, nemůžu být šťastná ani já. Dala bych cokoliv za to aby bylo všechno, tak jako dřív abych viděla ten tvůj sladký úsměv!
Byla bych ráda aby mi někdo řekl jak se tohle mohlo stát, jak se to sakra mohlo tak zvrtnout, chtěla bych ti vždycky být na blízku a nikdy tě neopustit.
,,Proč sakra na to nemám?? Proč nemám na to ti pomoct"!
Chtěla bych abych ti dokázala pomoct, aby jsi konečně začala žít, jako normální dítě, tak jako před tím.

Něco jako pohled mýma očima, na moje/ tvoje p.o.p.r.v.é.

13. prosince 2015 v 21:12 | Elík:* |  Názory podle Elišky
Ahoj zdráví vás ElíkLíbající.

Tak se opět ozývám zatím nevím, jak tento článek pojmenuje ale vy to pravděpodobně budete už vidět až ho vydám:). Připravila jsem si něco jako netradiční článek, o kterém se stále mluví. Týká se to nás ve všech po celém světě, každé dívky každého kluka... Často jsi čtu články na KRASNA.CZ na téma ,,moje poprvé". no přesně, tak a někdy mě udivuje jak do toho někdo skáče po hlavě...A teď jak to vidím svýma očima :). A bez delších úvodů jdeme na to.

Často o tom sama přemýšlím, kladu si otázky, co kdyby... Abych se sama přiznala často o svém poprvé přemýšlím. A abych řekla pravdu jsem velmi nerozhodný člověk sama pořádně nevím co chci ale na tohle bych se měla rozhodnout a u toho bych měla vědět ,co pořádně chci.
Upřímně nejsem jedna s těch holek, která jakmile dovrší 15 let zkoncuju ze svým panenstvím možná dříve jsem to vnímala jinak ale každý minimálně 15 letá holka do toho skočí po hlavě a buď to má šťastný konec a nebo toho bude litovat a bude litovat toho, že nepočkala na toho pravého, či nepočkala dýl.

Upřímně to nechápu ale každý to vidíme jinak...
Mě je 16 let a upřímně jsem tak trochu v tomhle jeptiška :D. Holt nejsem jedna z dívek, které to chtějí mít hned za sebou, nebo naopak ani nepočkají na toho pravého a říkají si ,, no tak když moje kámošky, tak já do toho půjdu z prvním chlapem, kterého uvidím"!

Pro mě je třeba důležité aby mě ten kluk i opravdu miloval a neměl mě jenom na to jedno!
Uvědomila jsem si, že mi může být kolik chce ať mi je 16 nebo 20 a nikdy se nebudu stydět za to, že jsme panna třeba ještě ve 20 no a co, čím dýl tím líp aspoň toho nebudu litovat.
Ano je mi 16 a je mi jedno, že třeba moje středoškolské spolužačky už toho zažili mnohem víc než já a nestydím se za to... Lepší opravdu čekat než si to potom vyčítat a říkat si ,, měla jsem počkat".
Já ze svým přítelem přiští týden budu 2 roky ano 2 roky a kromě menších sexuálních věcí jsme spolu nic neměli většina páru po 3 měsících chození už spolu zažijí bůh ví, co někdy i po týdnu.
Já bych tohle nikdy nemohla jsem holka, která nemá na všechno, jsem holka na, kterou se musí pomalu a ne hrrr.
Našla jsem přitele, který na nic nepospíchá všechno bere z klidem a nemusí mít všechno hned. A za to jsem ráda, protože v dnešním světě, když kluk doléhá většinou se ta holka nechá přemluvit. I já jsem holka, která se snadno nechá přemluvit a někdy bych si za to nafackovala... Občas mám bordel ve svých citech a pořádně nevím co chci.
Jinak to je tak vše jsem ráda, že jsem v tomhle taková jaká jsem a ne jiná :)).

Na to aby někdo toto mohl provozovat potřebuje hlavně zodpovědnost a uvědomovat si ryzika a nebrat to na lehkou váhu spousta lidí si to neuvědomuje ale pokud se stane jako to, že otěhotníte tak vám to zničí život těch pár let děství, které jste mohli ještě mít a místo toho budete matka na plný úvazek. Sama si to nedokážu představit a upřímně z dítětem bych si to nedokázala představit mít ho třeba 16-17 letech byla by to pro mě velká rána. Musela bych opustit moje sny a případně je odložit na několik let pokud bych se někdy rozhodla začít naplno žít sexuální život tak k tomu budu přistupovat zodpovědně a dospěle a ne jako ty 13-14 letý holky, který ani pořádně neví co to je a většina už s tím začne než jim vůbec dovrší 15 let... a potom příjdou za matkou ,,mami já jsem těhotná". To potom teprve musí být sranda a později svému dítěti říct no já tě měla ve 14 letech. Vážně nádhera dáte příklad svému dítěti a budete mu velký vzor...
Neříkám prostě se to občas stane... ,, nehoda".
Pokud chceš něco takového provozovat uvědom si jaké ryzika to má a že to není žádný hra na schovávanou ale velká zodpovědnost.

Svůj sen si plním...

9. prosince 2015 v 18:45 | Elík:* |  Můj deníček
Ahoj zdraví vás ElíkLíbající.

Po dlouhé době se opět ozývám a to z rubrikou ,, MŮJ DENÍČEK".
Plním si svůj sen, o kterým jsem vždycky snila. Snila jsem o tom jak budu velký umělec.... Jak za pár let budu někde malovat v Ateliéru obrázy budu je prodávat a budu mít i výstavy, budu jezdit po všelijakých zemí a budu malovat ty nejkrásnejší místa, které návštívím. Snila jsem o tom jak si budu snít svůj sen.

Je to krásný sen že?? Ano to je i já si ho hrozně pěkně sním a malují si ho krásných barvách...! Ale člověk se někdy moc zasní a...Myslela jsem si, že já budu mít na to si plnit svoje sny a že jednou dobiju svět jako malířka a jednou svým dětem budu moc vyprávět jak jsem se dostala na uměleckou dráhu a jaký to je být umělec...:)
Jaké to je studovat na Umělecké škole a jaké to je si plnit vlastní sen...
Nikdy v životě nebudu litovat toho, že jsem se dala na Uměleckou dráhu a nežiju jako normální teenager:)
z normální školou, vždycky budu věřit, že jsem se dala správně a že jsem udělala dobré rozhodnutí se dát na tuto dráhu...!

Spíš si člověk neuvědomuje, že ho vlastní sen možná ničí...!
Než jsem nastoupila na Uměleckou školu neměla jsem odvahy na rozdávání neměla jsem odvahu si některé věci zařídit podle sebe či porušit pravidla! Od té doby co jsem na Umělecké škole a získala jsem tak moc odvahy, že dělám věci, které bych v životě nedělala ale zároveň mám malé sebevědomí...! Postupně někteří vlastně zjistí, že ta škola pro ně není a třeba v po první ročníku odejdou a jdou dělat něco buď co je lehčího a nebo zjistí, že je ta daná věc ho bude bavit více...!

Někdy si neuvědomím. že mě vlastní sen níčí a že se zaměřím na to co vlastně je úplně špatně...!!
Beru si do hlavy co není možný a dělám věci, které nejsou normální.
A sama si to nedokážem přiznat.
Nedokážu dodržet slovo, nedokážu slíbit, že nikdy nic s toho neudělám. Možná nechci, možná na to nemám možná prostě se na to musíte podívat i z mé stránky a ne jenom svýma očima.

Sbohem Česko. Ciao Italia:).

14. listopadu 2015 v 19:13 | Elík:*
Ahoj zdraví vás ElíkLíbající.

Z nadpisu už je naznačeno, že jsem včera přijela vlastně z Itálie z Benátek.
Jela jsem tam od 9. listopadu až do 13. listopadu a včera jsem se vrátila. Jela jsem tam společně z Uměleckou školou, na kterou chodím prvním rokem.
Jeli jsme tedy autobusem vyrazili jsme pondělá 19:00 večer a do Itálie jsme dorazily v 8 ráno.
Takže cestujete celou noc, jako dá se ta cesta přežít, když děláte pravidelné přestavky na benzínkách tak je to ok.
no a vlastně jsme odýžděli už potom z Itálie Padová v 19:30 večer a dorazily jsme do Hořic pátek 8 ráno.
Tak to bylo takové informační :).
No a teď něco málo asi jaké to bylo být v městě Benátkách můj názor na ně.

Takže potom co jsme dorazily do Benátek jsme si dali věci do hotelu a rovnou jeli vlakem na naměstí Benátek odkaď jsme měli jet lodí. Lodí jsme se přepravily do jednoho parku kde byla výstava jakého si umění.
Můj názor byl na to že mě ta vystáva jako budoucího umělce moc nezaujala.
Jinak další dny chodily po náměstí, navštěvovali galérie atd :)
Pro mě spíš Itálie byla něco jako zkušenost do života. Že vždycky nemusí být vše jak si vysníte v hlavě a řeknete si, jak to bude krásný až tam tohle uvidím. Většinou to co si vysníte v hlavě, jak by to mohlo být, tak potom vás čeká taková jako krutá realita a zjistítě, že raději si nebudete snít ale počkáte si na tu realitu, která vám utevře oči.

Mě osobně Benátky je něco krásného ale jako já osobně, bych se tam nevraceli každý den možná jedno za dva, za tři, možná za deset let bych se tam chtěla vrátit ale nebude to moje vysněné místo, na které bych se vracela každé léto. Byla jsem ráda, že jsem se mohla podívat někam mimo než je Česká republika. Benátky mají určitě něco do sebe a možná by to bylo také něco jiného, kdyby jsme tam jeli v létě.
Pro mě osobně bylo velmi nepřijemné ta zima, když jedete večer lodí a ten vítr, chladno. S té vody šla úplně zima. A mlha taky nebyla zrovna příjemná, když bych měla jet znova tak bych jela v létě, protože si myslím, že Benátky v létě musí být nádherné a přijemné, než když celý den chodíte v zimě.

Pro mě osobně je zvláštně působili lidi v Benátkách. Samo osobně Benátky je pobožné město věřící.
Nebylo mi to tam moc přijemně ty lidi na mě nepůsobily bezpečně ani přímo to místo.
Určitě bych se neprocházela večer po Benátkách, přijde mi to více nebezpečné, než když chodíte u nás v Čechách neříkám, že když jdete v Česku večer, tak vás nemůže někdo přepadnout nebo tak ale tam mi to příjde méně bezpečné.

Další věc co mě překvapila bylo počet krámu na nákup. Jdete po náměstí a tam prostě neseženete normální krám a když tam vejdete dovnitř tak tam není pořádný výběr nákupu.
Špatně scháníte nějaké obchody na jídlo v tomhle mi příjde ,že je na tom dost špatně.
Jedině kde je pořádný krám byl blízko u našeho hotelu a to byl LIDL to jediný.
Jako já osobně bych tam žít vážně nemohla jsem ráda že žiju v České republice.
Jinak si myslím že Benátky není špatné místo. Benátky jsou nádherné v tom, že domy jsou ve vodě mají nádherné památky. A mají vlastní kouzlo.

Mít, či nemít Halloween:)

3. listopadu 2015 v 18:30 | Elík:* |  Elíkovy myšlenky!!:))
Ahoj zdraví vás ElíkLíbající.

Já Halloween neslavím jedině co vlastně si každý rok uděláme doma je, že si vyřezáme dýni do které dáme svíčku a potom nám vysedává na zahradě den co den a noc co noc..
Vlastně ani v Česku se Halloween neslaví nevím jestli je to škoda nebo by to spíš tak zůstat mělo. Tak mi zase máme jiné svátky, které každý rok slavíme. Zrovna slavíme vlastně Dušičky pěkný svátek:))

Ale i tak si ten Halloween můžeme spesřit.
Na nápad mě vlastně tak trochu přivedla Kamarádka Natka :)) Tímto tě zdravím Naty.
Rozhodla jsem jsem se ještě ten večer si napatlat na ksicht nějak ty Halloweenskou příšernost :D ale zase tak hrozný to není spíše vůbec:D.
Já už jsem takové věci zkoušela dřive tak v 8 třídě, kdy jsem vlastně pořádně nevěděla na co jít na jakou školu tak jsem zkoušela různé tutoriali a a chtěla jsem zkusit školu vyzážistku chvílema jsem si řekla proč ne docela by mě to i bavilo ...! Ale potom mě osvítíl úplně jiný nápad a teď ze mě bude Umělec ... Teda doufámSmějící se!
Takže tak ale na obličej mě vždycky bavilo něco takového kreslit tak je to skoro to samé že ne? Jestli namalujete něco na obličej nebo na papír či plátno je to úplně to samé tak proč ne.
Vlastně přemýšlím, že zkusím mnohem více takových věci na obličej já se tedy isnpirovala není to z mojí hlavy inspirovala jsem se strýčkem Google.
A zaujala mě to, tak jsem si řekla, že to zkusím taky.
Vlastně na oko mám tak zvanou pavučinu a potom mě napadlo, že si vlastně tu pavučinu můžu dát i vedle pusy pro efekt.

A Vlastně na můj Halloween nesmí chybět ani dýně...

Nové obzory a 2. povídání z Eliškou:)

23. října 2015 v 21:38 | Elík:* |  Povídání z Eliškou
Ahoj zdarví vás ElíkLíbající.

Tak jak se máte?? Jak jde škola?? :))
No, u mě to docela jde, i když tenhle týden mi to moc nevyšlo ze známkami a musím to napravit :O
Jinak od pondělka máme prázdniny, takže týden prázdnin SUPERSmějící se.
Prázdniny jsem už vyhlížela od té doby co jsem se dozvěděla, že je budeme mít o dva dny dříve:)) kvůli těm, kteří chodí na intr...
Aspoň si odpočinu, dám do kupy předměty, které jsem pokazila a ty dva dny ztrávím ve své bývalé základní škole :) už se na ně hrozně moooc těším na učitele a na děcka:)).

No jinak další informace je taková: Že jedu od 9 až do 13 listopadu do Itálie do Benátek.
Tuhle informaci jsem věděla někde čtvrtině října ale nebylo jisté, že stoprocentně se pojede :)) Jedu ze svojí školou.
Takže už se hrozně moooc těším hodně po dlouhé době se podívám někam úplně do ciziny :).
Samozřejmně budu dělat fotky, které vám sem potom dám pojedeme tedy autobusem, zhruba autobusem pojedeme těch 8 hodin a víc :) pojedeme 19:00 hodin večer a v Benátkách bychom měli být okolo rána.
Těším se na úžasné umění, které nás tam čeká.
Jinak 4-5 listopadu máme ještě adaptační kurz... Vím je to asi dost divný dělat adapťák v listopadu, když se dělá spíše v září :D ale tak nevadí no. Budeme spát na intru přespíme jeden den, večer se má jít do kostela nebo co :D ... budeme hrát hry... atd tak fotky určitě taky přidám:).
Jinak ve škole docela ok, i když docela dost plavu v matematice a trochu v chemii! Musím to nějak zmáknoutNevinný.
Myslím, že ve třídě se mnohem více poznáváme a už to začíná docela i jít i s těma kterýma jsem moc nevycházela tak to snad začíná klapat:)).. O prázdninách zkusím asi nějaký ten obraz nebo skic:)

Jinak tyhle dva dny u nás byl den otevřených dvěří:). To je hrůza jak to letí za chvíli budou dělat přijímačky do prváku k nám :O a před před půl rokem jsem je dělala já :).
Miluju kočky :)Líbající

Návrat ke starým dobrým věcem a 1. povídání z Eliškou :)

9. října 2015 v 22:17 | Elík:* |  Povídání z Eliškou
Ahoj zdraví vás ElíkLíbající.

Tak vás zdravím dost po dlouhé době zhruba 5 měsicíchSmějící se...! Dobře tak to je opravdu po dlouhé době většina z vás už asi ani neví, že nějaký takovíhle blog existoval ale pokusím se ho zařadit zpět ke svým koníčkům:)...!

No dalo by se říct, že jsem si dost dlouho odpočinula od blogování důvody nebyli nějak extra závažné vlastně vůbec! Spíš mě to prostě opustilo a řekla jsem si chvíli si jako by oddychnu a někdy za čas, za život začnu znova:).

Také jsem udělala novou složku z názvem povídání z Eliškou:) a bude to spočívat vlastně v tom, že vždycky třeba tak za ten týden řeknu co se všechno stalo co bylo, co nebylo co mohlo být co třeba bude atd...:)

Taky bych tenhle blog chtěla zařadit do fukce umění, tedy přesněji, že za každý měsíc by se tu objevila nějaká složka umění např: moderní umění, umění 18 století, starší umění atd... Pohled na umění mýma učima.

Dále bych tu dávala i články trochu více odborné pro život, rady, moje názory na věci.

školní RAP

14. června 2015 v 7:57 | Elík:* |  Úsměv prosím:)
Ahoj zdraví vás Elík Líbající.

Dlouho jsem se neozvala ale jako omluvu vám dám toto videoMrkající...Myslím, že se u něho dost zasmějete Smějící se...

A popis k tomu

Video jsme natáčeli v sobotu z Bodlákem (naším ředitelem).. Původně to měla být klasická hodina dramatické výchovu ale sami vidíte, že k tomu nedošlo! A je to spíš takoví hudební kroužek.

RAPERSKÁ Píseň je o našich učitelích ;-)... Každopádně to nemá chybu dejte lajk popřípadě odběr a ať se vám video líbí :-*.

https://www.youtube.com/watch?v=gPKDD1sl770&feature=youtu.be


13.května návštěva psychologa:)!

18. května 2015 v 19:19 | Elík:* |  Můj deníček
Ahoj zdraví vás ElíkLíbající.

Tak zase jsem tu z novým článek, uběhl další měsíc a tudíž mě čekala opakovatelná návštěva u psychologa!
Den kdy jsem tam měla jít byla středa:) a zrovna ten den jsem měla až zvláštní ale úžasný denSmějící se.
Ten den jsem byla snad největší smíšek co po téhle planetě chodíl:)...!!
Myslím, že i Vojta ze mě musel mít psotník :D...Zkrátka dobrá nálada byla v plném proudu!
Však jak se ta hodina blížila byla jsem možná trochu nervozní ale to je vždycky.
Tentokrát jsem musela odejít dřív z tělocviku ,,takže i super" :D.
Vezla mě tam mamka, bohužel převléct se ve škole jsem nestihla :DDD mamka mě nabrala v půlce cesty a já to za tři minuty stihla vše v autě :):D.
Vystoupila jsem před budovuou z auta nasadila si sluchátka do uší, abych měla lepší pocit a potom směr ke dveřím kam byla moje cesta.
Čekala jsem tam asi 15 minut! Mezitím jsem zkoukla Instagram a všechno možný!
Potom nastala ta chvíle a vstoupila jsem do místnosti, kde sedáváme už asi 4 návštěvu.
Zase mě přepadla nervozita ale přesto jsem měla ten veselí usměv na tváři ani tohle mě nedokázalo rozhodit.
Potom jsme si začali povídat co je nového, také ze mě byla nadčená, že mám tak dobrou náladu a stále jsem byla vysmáta a v dobré náladě:).
Zase jsme si povídali o rodině a o mém doživotním příběhu. Hodně jsme si povídali o mé mamce a domluvili jsme se, že příště už půjde se mnou což je 18.6. nebyla jsem proti dokonce jsem i souhlasila.
Nějak moc nevím co k tomu říct, nějak se mi všechno za tu dobu vykouřilo z hlavy:D.
Ale stále se bojím každého dne, kdy by to mělo všechno změnit! Až se to dozví zbytek mé rodiny nejraději bych tohle vymazala, aby se nic takového nestalo.

Každopádně po tom co jsem to v prosinci řekla mamce uběhlo už 6 měsíců.
A začínám mít dobrý pocit jak říkal Bodlák (ředitel) že to moje mamka ví a že nemusím mít před ní žádné tajnosti a ten dobrý pocit už nastal, že to ví a jsem za to i snad ráda:)...! Máme ted spolu lepší vztah a od té doby se jí nebojím mluvit nebo o čemkolik o holčíčích, u klukách, o problémech okolo všechno nebojím se o tom s ní mluvit! Vlastně si myslím, že tohle je nejlepší máma na světě, protože takovou bych nikomu nedala.
Je to ta nejlepší mamka, které jsem se mohla narodit a ať jí řeknu cokoliv vím, že ona to pochopí:) :*

Omluva za nepřítomnost, zpožděně napsaná návštěva u psychologa 16.4 a všechno okolo :).

2. května 2015 v 21:10 | Elík:* |  Úsměv prosím:)
Ahoj zdraví vás ElíkLíbající.
Nejprve se chci předem omluvit, že už fakt dlouho jsem se neozvalaRozpačitý! Nemělo to nějaký vážný důvod...! Jenom mě selhala inspirace a neměla jsem co psát...Taky jsem zanedbala svojí poslední návštěvu u svého psychologa která se konala 16.4 ani tu jsem sem nenapsala... Trochu se stydím RozpačitýNevinný! A rozhodla jsem se to napravit i kvůli komentářům, které vznikli na blogu pod mém minulém článku... A uvědomila jsem si, že jsem už o sobě dlouho nedala ani vědět...!!!

Tak asi první co bych chtěla zmínit, zda se něco změnilo v životě či ne, co nastalo, co nenastalo atd...!
No tak nějak od 21.4 jsem dostala neštovice PlačícíMlčící.Takže jsem dva týdny strávila domaPlačící. Nic příjmeného pro někoho možná velká výhra, pro mě mučení. Naštěstí už za dva dny jdu do školy ,,juchůůůů"Smějící se.
Už mi všichni hrozně chybí přítel, kamarádi, spolužáci atd...!
Naštěstí jsem se aspoň z Vojtou mohla vidět ve čtvrtek kdy byly čarodějnice tak jsem jela k němu:). To bylo to jediný plus na celý strávený dva týdny zavřená v barákuKřičící!
Takže nic moc nového se nestalo....No skoro před měsícem jsem byla na dalším sezení u psychložky, které se konalo 16.4 jak už jsem říkala :)...O tom jsem též nic nenapsala...!
Tak něco málo o tom řeknu:).


Sezení u psychologa 16.4

Takže měla jsem tam být zase na třetí hodinu ve čtvrtek.
Způlky jsem byla proti a způlky mi to nějak nevadilo...! Ještě jsem zkusila o chabí pokus zda by tam přítel nešel místo mě :O...Ale dámi a pánové... bohuželPlačící! Tak jsem zase musela jít do dalšího stresujícího kola:(!
Ale stále se tomu zkouším postavit a hledat něco pozitvního. Přišla jsem tam sedla si zase mě zalil ten nepřijemný pocit, kterému říkám ,,nervozita".
Ano je pravda, že jsem byla vynervovaná ale stále zůstávala v klidu!
Začala se mě ptát na ty klasické otázky, zda se něco změnilo, co je nového, jak mi bylo při minulé návštěvě atd...!
Potom jsme si hráli z kamenama měla jsem vybrat jeden kámen za každého člena rodiny a potom i za sebe a poslední jeden kámen za smutek a další kámen za ten problém. Kámen jsem měla nějak pojmenovat
dlouho jsem váhala, nevěděla a nakonec nic neřekla. Psycholožka ho pojmenovala za mě ,,sexuální zneužívání".
Název byl velmi výstižný:?.
No nakonec myslím, že vše proběhlo relativně bez problému i bez slzPlačící.A domluvili se na další návštěvě .... Na další návštěvu chtěla pozvat i mojí mamku! Ale stále se ještě cukám, takže na další návštěvu jdu 13.5 středa.

A tudíš se domluvíme až tam zda na další návštěvu vezmu i mamku. Vím musím se jednou tomu postavit a ne to stále odkládat tak snadNerozhodný.
Jinak nevím co k tomu víc napsat... Myslím, že teď jsem i o dost veselejší:).Jo občas jsou ty slabé chvilky, kdy máte chuť se zavřít někam daleko od všeho ..Ale tak to má každý ne?
Doufám, že zase začnu být více aktivní, protože mi chybí jak vaše blogy, tak všechno okolo....:)Chybíte mi i vyLíbající.
No a jak se máte vy?? Je něco nového??
Když tak pište všechno do komentářů ráda si přečtu, co je s vámi:).
Mám vás ráda EliškaLíbající.

Zpráva o Základní škole Bodláka a Pampelišky (ZŠBP)...!

6. dubna 2015 v 18:15 | Elík:* |  Úsměv prosím:)
Ahoj zdraví vás ElíkLíbající.
Zase vás po každodenní době zdravím... tedy hodně po dlouhé době....!!!!
Ale jedna moje kamarádka NATKA napsala jako by zprávu o naší škole, jaký má na ní názor a přemýšlela kam to dát a potom jí napadlo, že by to mohla dát na můj blog já nebyla proti...:)!
Asi každý si udělá názor na svojí školu do které chodí někdo negativní někdo hezký:)!

Nezapomeňte proto napsat po přečtení této zprávy o naší škole napsat do komentářů i svůj názor na svojí školu stačí krátce:*.

Ahoj jmenuji se Natálie je mi 13 let, bydlím ve vesnici jménem Kozojedy a chodím do té nejůžasnější školy na světě. Chodím do školy, která jse jmenuje Základní škola Bodláka a Pampelišky (ZŠBP). Musím říct, že je to ta nejúžasnější škola, kterou sem kdy mohla potkat. V této škole jsem už zažila spousta věcí hezký i špatných, ale až já jednou s této školy odejdu budu na ní myslet jen v nejlepším. Mám tu školu strašně moc ráda a přirostla mi k srdci a i určitý lidi taky. Ale jedna věc mě na té škole mrzí,ale není to tak věc školy jako věc lidi v nich a jejich rodičů.. Žáci chodí do naší školy a chovají se tam tak jak je jejich rodiče doma vychovali.Povinnost školy není aby učitelé učili žáky slušnému chování to je povinnost rodičů! Ano ano, je taky dost důležité jak se ti lidi chovají v té škole ale s tím se mají seznámit doma od rodičů samozřejmě i ve škole,ale když do té školy nastupují a ať už jim je 6 nebo 7 ,tak už by s tím měli být aspoň trochu seznámený! Povinnost učitelů není vychovávat žáky,ale učit je novým věcem. A už vůbec není povinnost učitelů ty děti pžechovávat. Tím to bych chtěla říct, že mě děsně mrzí jak se někteří lidé chovají k ostatním. Třeba jak se nějkteří žáci chovají k učitelům, to mě štve snad nejvíce oni by se pro ně rozkrájeli na kousíčky a oni takhle...Ale jen kdyby ti žáci potřebovali od nich něco,tak jim jsou dobrý.Ale jen když učitelé potřebují něco od nich,tak to už neexistuje. Bodlák! Nikdy jsem nepotkala jiného ředitele a už teď jsem si jistá,že lepší ředitel než on neexistuje.Protože Bodlák je prostě náš Bodlák a je to skvělí člověk,který má srdce na pravém místě...A myslím,že někdy se s ním dá povídat i jako s Kamarádem a ne jen jako s Ředitelem já jsem to sice ještě nezažila,ale z vyprávění mích kamarádů jsem o tom přesvědčená! Dole ve sborovně sedí parta skvělí učitelů,kteří jsou všichni pohromadě a propojeni a všichni táhnou za jeden provaz a není problém se dohodnou se všema na všem. A to je právě to co se mi taky strašně moc líbí! Třeba děláme na jednou projektu a všichni jsou schopni dát svoje hodiny do toho projektu a dělat podkady na to. Ano neříkám někdy mají nálady a jsou naladoví,ale kdo ne? Všichni i někteří lidi mají ty svoje nálady a já je mám taky.Takže ať si každej říká kdo chce co chce a i kdyby mi řekl "já mám nejlepší školu na světě".Tak já si budu stejně stát za tím,že nejlepší škola je tato! Tuhle školu jsem si zamilovala a nechci zažít ten okamžik kdy už tam budu naposled a druhý den už tam nepříjdu. Někteří lidi se tam chovají no jak bych to nazvala slušně jako naprostí blbci(slabé slovo) a mě příjde,že to strašně tu školu ničí a že to strašně niči učitelé! MIluju tuhle školu,miluju v ní i určitý lidi a na tuhle školu nikdy nezapomenu,nechci a ani se to nedá!

Autor: NatkaLíbající


Podkopané sebevědomí...!

24. března 2015 v 17:08 | Elík:* |  Můj deníček
Ahoj zdraví vás ElíkLíbající.

Tenhle článek chci použít jako na vypsaní svých myšlenek strachu, který se nese se mnou nebo ve mě!
A ze čeho mám strach??Tentokrát to není z mé minulosti co se mi kdysi stalo
a do dnes s toho mám špatné spaní, špatné myšlenky a nemůžu se toho zbavit a teprve ted přededávnem jsem se s tím začala léčit u psychologa.Jinak děkuji těm, kteří se ozvali v mém minulém článku ,,druhá návštěva psychologa".
V tuhle chvíli mě provází něco jiného něco co mě děsí a příjde to za několik měsíců!
Nejhorší je, že to není strach jako takoví, který by měl strach, s toho každý já mám něco jiného!

Za několik měsíců budu na jiné škole a při pomyšlení na to, že to brzy budu, mám slzy v očích a ne kvůli tomu, že mě mrzí, že musím opustit tu nejlepší základku na světě, to samozřejmně taky ale je to asi něco čeho se nedá zbavit!
Kdysi jako menší a o třídy níž jsem byla ŠIKANOVÁNA! Tím způsobem, že se mi všichni smáli jak jsem blbá nadávali mi schazovali mě a já teď zjistila, že to na mě zanechalo krutý následky a že s téhle školy nemůžu odejít!
Schazovali moje sebevědomí hodně ale hodně na nízkou úroveň a to mám i teď. Asi nebude úplně normální si říkat, že to tam nemám šanci zvládnu, že mě stejně za několik měsíců vylijou, protože jsem totálně neschopná a nemám to šanci zvládnout byla totální chyba se tam hlásit já, která se dostala na Uměleckou školu to jsem snad musela být úplně pitomá!
A tohle jsou moje každodenní věty v mé hlavě! Ale na tu školu (Hořice). Jsem se dostala v tuhle chvíli nevím co to znamená! Až tak moc je moje sebevědomí nízké.A já nechci zažít to samé co celých 7 let jsem na té škole měla!

Asi každy jiný člověk by měl trauma s toho, že se nenajde na nové škole kamarády, že nezapadne a že ho nikdo nebude mít rád! Já ne, já mám scela jiné potíže, který jsou horší a horší mám strach ze všeho z učení, odpovídaní učiteli mluvení při hodině, totálně ze všeho!!
Už teď s tím mám potíže a ponese se to se mnou dál na střední já vůbec nevím co mám dělat děsí mě představa 1. září vítaní na střední sbohem moje základko! Já už prostě nevím co mám dělat já takhle nemůžu! Já už vlastně ani žádné sebevědomí nemám to už je navždycky pryč poddupaný do země.
Nevěřím si vůbec v ničem a hlavně v tom, že to tam nezvládnu! A možná to je pravda,
že to nezvládnu možná měli všichni pravdu a já udělala chybu! Možná na tohle přemýšlení už je pozdě!
Ale...já nevím ...co byste dělali na mém místě???
Možná bych si o tom měla z někým mluvit !!Já fakt nevím při tomle článku mi tečou slzy a nejdou zastavit jenom ta představa mě rozbrečíPlačící!
Jak to tak vypadá Eliška nemá jediný životní problém ale má jich víc ze, kterýma nedokážu žít!

Další články


Kam dál